O rostlinách kolem vod Všechny rostliny, včetně vodních, potřebují nezbytně ke svému životu sluneční světlo. Vyjímkou je několik cizopasících druhů. Každá rostlina při dostatku slunečního světla fotosyntetizuje a navenek produkuje hlavně kyslík. Ten je pak využit všemi vodními organismy k dýchání, ale také například při samočištění vody. Kromě zásobování vody kyslíkem se vodní rostliny podílí na potravním řetězci, kdy poskytují svým tělem potravu vodním živočichům. V neposlední řadě také porost vodních rostlin poskytuje úkryt nejen rybám, ale také dalším vodním živočichům. Z toho všeho vyplývá, že vodní rostliny jsou v ekosystému toků i stojatých vod nezastupitelné. Dojde-li k přemnožení vodních rostlin, pak lze příčinu hledat ve znečištění vody nadbytkem hlavně dusíkatých, ale i fosforečných či draselných látek. V případě, že dojde k nadměrnému zakrytí vodní hladiny, stávají se vodní rostliny pro ryby nežádoucí. Negativně působí především v zastínění vody a tím také brání tvorbě přirozené rybí potravy. Při nedostatku světla, například znečištěním nebo trvalým zakalením vody dojde k zamezení fotosyntézy a tím i odumření vodních rostlin se všemi následky pro vodní ekosystém. Množství světla, které proniká vodou, se v závislosti na hloubce postupně snižuje a závisí především na čistotě (průzračnosti) vody. Vlivem prostupu vodním sloupcem se mění vlnová délka světla a tedy i jeho barva, světlo se polarizuje. Nejblíže povrchu vody najdeme rostliny zelené, níže hnědé a v největších hloubce, kde ještě rosliny rostou, mají barvu červenou. S rostlinami se setkáme jednak v okolí vod, tak na jejich březích, na vodě i pod vodou. Je třeba se také zmínit o tom, že rostliny ve vodě, a zejména na břehu, významně ovlivňují průchod (odtékání) vody za povodní. Pobřežní porosty, jsou-li nepoškozené, jsou schopny výrazně zpomalit rychlost vodního proudu za povodní a tím i snížit ničivé účinky "rychle se valící" vody a umožní její rozlití do zátopových území. Příkladem těchto porostů jsou lužní lesy, které mají nezastupitelnou úlohu v okolí řek. Rostliny ve vodě a na břehu Nejnižší formou vodních rostlin jsou sinice. Nejčastěji mají modrozelenou barvu a jsou příčinou "kvetení vody". K rozvoji sinic, ale i jiných vodních rostlin, přispívá hlavně znečištění vod dusíkatými a fosforečnými látkami. Sinice vytváří kulovité kolonie. Dalším zástupcem jsou vodní řasy. Charakteristickým znakem je vytváření dlouhých vláken, která se ve vodním proudu rovnoběžně vlní. Jejich barva je nejčastěji hnědá nebo zelená. Velkou skupinu rostlin tvoří rostliny cévnaté. Je pro ně charakteristické, že tvoří kořen, stonek a listy. Do rostlin cévnatých patří, mimo jiné, rostliny leknínovité. Zástupcem je stulík žlutý. Jeho listy jsou splývavé, plavou na hladině. Má kulovitý žlutý květ. Roste v klidných vodách nížin. Dalším zástupcem je leknín bílý. Jeho listy plavou, případně někdy vyčnívají nad hladinu. Má bílý květ. Další skupinou rostlin jsou rostliny růžkatcové. Zástupcem je růžkatec ponořený. Je ponořenou bylinou s rozvětvenou článkovitou lodyhou. Listy má vidličnatě větvené s nitkovými cípy. Je vhodný pro tření ryb, produkuje dostatek kyslíku. Velkou skupinu tvoří rostliny pryskyřníkové. Patří mezi ně například blatouch bahení. Hojný je na vlhkých příkopech. Kvete brzy z jara žlutými květy. Další zástupce je lakušník vodní. Je vytrvalou ponořenou vodní rostlinou. Často tvoří husté souvislé porosty. Je významným producentem kyslíku, slouží i pro tření ryb. Další skupinou jsou rostliny rdesnovité. Patří sem rdesno obojživelné. Tvoří dva typy - vodní a suchozemský. Ve vodě mají bohatě větvenou lodyhu s plovoucími podlouhlými listy, květy mají růžové ve tvaru klasu. Do této čeledi patří také rdesno červivec a rdesno peprník. Na březích vod najdeme také rostliny brutnákovité. Patří mezi ně například kostival lékařský. Jedná se o štětinatě chlupatou bylinu s nachovým květem. Další skupinou jsou rostliny voďankovité. Patří sem například vodní mor kanadský. Jedná se ponořenou vodní rostlinu s velmi hustě olistěnou lodyhou, ta bývá velmi bohatě větvená. Její listy jsou v tříčetných přeslenech. Okysličuje vodu a poskytuje prostředí pro rozvoj přirozené rybí potravy. V okolí břehů se můžeme také setkat se zástupci čeledi lilkovitých, například lilkem potměchuť. Tato rostlina je jedovatá! Má popínavé nebo poléhavé lodyhy, plodem jsou dvoupouzdré červené bobule. Na březích vod se setkáme také s kosatcem žlutým. Ten je zástupcem čeledi kosatcovitých. Kosatec má mečovité svěže zelené listy, přímou větvenou lodyhu se žlutými květy. Zpevňuje a zkrášluje břehy. Rozšířenou skupinou jsou rostliny sítinovité. Do této skupiny patří například sítina klubkatá nebo sítina rozkladitá. Sítiny jsou hustě trsnaté byliny s přímou lodyhou, listy jsou podobné lodyze, na které kvete v klubkovitě staženém nebo volném květenství. Další čeledí jsou rostliny šáchorovité. Do této skupiny patří například ostřice. Jedná se o rostliny trávovitého vzhledu. Jejich znakem je trojhranné stéblo, čárkovité listy a drobné hnědavé kvítky v klasovém květenství. Na březích a v jejich blízkosti se setkáme se zástupci čeledi orobincovitých. Patří sem orobinec širokolistý a úzkolistý. Orobince mají oblé přímé lodyhy, na jejíž konci se vytváří palicové hnědé květenství. Listy jsou podélně čárkovité. Mezi vodní rostliny také patří také zástupce čeledi áronovitých. Do této skupiny patří puškvorec obecný. Jedná se o řídce trsnatou bylinu, která má tlusté léčivé oddenky. Ty se doposud používají proti zažívacím potížím. Není naší původní rostlinou, pochází pravděpodobně z oblasti Indie. Další skupinou vodních rostlin je čeleď okřehkovitých. Patří sem především různé druhy okřehků. Jsou to drobné plovoucí rostlinky s kruhovými až oválnými lístky s krátkými kořínky. Mnohdy vytváří hustý porost, především na stojatých vodách, například starých říčních ramenech a tůních. Příkladem je okřehek menší. Mezi vodní rostliny patří čeleď žabníkovitých. Do této čeledi patří například šípatka střelolistá. Její listy mají dlouhý řapík, na jehož konci jsou dlouze řapíkaté čepele ve tvaru šipky. Dalším zástupcem je žabník jitrocelový. Roste v hlubších tichých vodách v nížinných oblastech. Podobný žabníku jitrocelovému je i žabník kopinatý. Další čeledí jsou rostliny rdestovité. Na našem území se vyskytuje více než 15 druhů této rostliny. Rdesty jsou obvykle ponořené nebo vzplývající rostliny se střídavými listy ve dvou řadách. Mají dlouhé větvené lodyhy, které se snadno lámou a ulomené části se stávají novými sazenicemi. Listy mohou být také kadeřavé a to u rdestu kadeřavého. Dalším zástupcem je rdest hřebenitý. Na březích vod a na vlhkých pozemcích velmi často nalezneme rozsáhlé porosty rákosu obecného. Ten je zástupcem čeledi lipnicovitých. Má dlouhé olistěné stéblo, na jehož konci je větvená lata hnědofialových kvítků. Další čeledí rostlin, se kterými se setkáme na březích vod, je čeleď hvězdnicovité. Zástupcem je například dvouzubec trojdílný. Jedná se o druh velmi rozšířený, který často na zamokřených březích vytváří bohaté porosty. Také zástupci čeledi kyprejovitých jsou častými rostlinami břehů a vlhkých luk. Charakteristickým zástupcem je kyprej vrbice. Tato rostlina kvete bohatými růžovofialovými květenstvími na větvených lodyhách. S čledí hluchavkovitých, například s mátou vodní, se můžeme setkat na mokřadech, vlhkých loukách, je charakteristická pro rákosiny. Další čeledí jsou rostliny šáchorovité. Zástupcem je například kamýšek římský. Roste na vlhčích místech, často na písčitých březích jezer a zvolna tekoucích řek či příkopů. Mezi vodní rostliny patří také šmel okoličnatý, který je zástupcem čeledi šmelovitých. Často roste na bažinných stanovištích, ale také ve vodě v blízkosti břehů, kde je v době květu ozdobnou rostlinou. Setkáme se také s rostlinami zevarovitými, například zevarem vzpřímeným. Je charakteristický svým hroznovitým květenstvím. Roste na dně stojatých vod. Na březích vod také často roste vrbovka chlupatá, která patří do čeledi pupalkovitých. Její lodyha je ve spodní části téměř hranatá, květy vyrůstají z horních listů. Kolem vod rostou také zástupci dřevin. Mezi nejdůležitější stromy, případně keře, patří vrby, olše lepkavá a také topoly Vodní hmyz U hmyzu vázaného na vodní prostředí žijí ve vodě hlavně jeho vývojová stádia, jako jsou larvy a kukly. Hmyz je velmi důležitou složkou rybí potravy a to jak jeho vývojová stadia, tak i jeho dospělí jedinci (imaga). Mezi velmi rozšířenou skupinu hmyzu patří jepice. Po nakladení vajíček na hladinu, ale i pod ní, se líhnou larvy. Ty se několikrát svlékají a zpravidla do jednoho roku se z nich líhne polodospělec (subimago) a následně dospělec. Charakteristickým znakem jepic jsou tři ocasní štěty na konci zadečku. Další skupinou hmyzu jsou pošvatky. Jejich larvy žijí v čistých pstruhových vodách. Na konci zadečku mají larvy dva štěty. Dospělci se podobají hnědým motýlkům, kteří žijí v travinách v okolí vod. Mezi vodní hmyz patří také vážky. Larvy tohoto hmyzu jsou škůdci na nejmladším plůdku, který uchvacují a tím mohou působit i značné ztráty. Žijí v zarostlých úsecích vod a na dnech rybníků a tekoucích vod. Vážky se dělí do dvou skupin - šídla a motýlice. Kolem vodních břehů se setkáme také se šídly. Sameček má barvu modrou, samička pak zelenou. Další důležitou skupinou jsou chrostíci. Jedná se o hmyz podobný motýlkům. Jejich vývojové stadium - larvy mohou být s ochranným pouzdrem, které si sami zhotovují z různého materiálu na dně vod, nebo bez tohoto pouzdra. Larvy bez pouzdra jsou pohyblivější - proto, aby se bránily únikem před nepřáteli. V určitém období dochází k hromadnému líhnutí chrostíků, kdy se larvy přeměňují v dospělce. Další velkou skupinou je dvoukřídlý hmyz. Patří sem například komáři a pakomáři. Jejich larvy zaujímají významnou pozici v přirozené stravě ryb. Ve vodách se setkáme také s brouky. Mezi ně patří především potápníci, vodomilové a vírníci. V zátišich se na vodní hladině vznáší, často ve velkých skupinách, vodoměrky. Sotva znatelnými tempy se v okamžiku přemístí o několik desítek centimetrů a opět nehybně stojí na hladině. Živočichové pod vodou Pod vodní hladinou žije celá řada živočišných organismů, a to jednobuněčných a mnohobuněčných. Všechny tyto organismy jsou obyvateli jednotlivých vodních ekosystémů a pokud nedojde k narušení, žijí v dynamické rovnováze. Mezi jednobuněčné organismy (prvoci) patří především bičíkovci, kořenonožci, výtrusovci a nálevníci. Jedná se nejmenší organismy, které zahrnujeme do pojmu zooplankton a jsou nepostradatelnou složkou potravy rybího potěru. Do mnohobuněčných organismů, kteří žijí pod vodní hladinou, patří červi, plži, mlži, korýši a samozřejmě ryby. Tělo prvoků je tvořeno pouze jednou buňkou, ta vykonává všechny základní životní funkce. Zajímavou vlastností prvoků je zapouzdření při nepříznivých podmínkách (například při vysychání nebo mrazu). Prvoci jsou jednak zdrojem potravy ryb, také se podílí na samočištění vody, mohou ale být i původci onemocnění ryb. Červi patří již k vyšším organismům. Mají vyvinuté vnitřní orgány, pohlavně se rozmnožují, bývají však nositeli obou pohlaví - hermafroditi. Mezi červy patří ploštěnky, motolice, tasemnice, hlístice, vrtejši, také pijavky. Bývají často nositeli rybích onemocnění (viz. kapitola nemoci ryb). Členovci mají tělo zřetelně článkovité. Zpravidla každý článek nese jeden pár nohou. Tělo mají pokryto chytinovou skořápkou. Mají dokonalou trávící soustavu, otevřený krevní oběh a nervovou soustavu. Nejdůležitější skupinou mezi členovci jsou korýši. V našich vodách jich žije několik set druhů. Korýši jsou důležitou složkou rybí potravy. Patří mezi ně například perloočky, kapřivci. Nejznámějšími korýši jsou desetinožci, ke kterým patří raci. V našich vodách žijí tři původní druhy raků, bahenní, říční a kamenáč. Rak říční má široká, silná a poměrně krátká klepeta. Jeho čelní hrot má v jedné třetině dva postranní ostny. Na hřbetní straně je rak říční zbarven šedohnědě bez skvrn. Žije ve vodách s dostatkem kyslíku, měkkých vodních rostlin, tvrdým dnem a mírným tokem. Rak bahenní má proti raku říčnímu užší a delší klepeta. Má také dlouhá tykadla, která dosahují až k zadní ploutvičce. Krunýř má měkký s četnými hrbolky a ostny. Hřbet má zelený až šedý, břicho bělavé. Rak bahenní snáší horší kvalitu vody, proto se může vyskytovat častěji než rak říční či kamenáč. Mnohde byl uměle vysazen do rybníků a jezer, kde se udržel. Rak kamenáč je z raků nejmenší, dorůstá délky do 10 centimetrů. Od raka říčního se odlišuje drsnějším krunýřem a delšími tykadly. Na hřbetní straně je zbarven šedě až šedomodře, klepeta a nohy má šedobílé. Nejvíce mu vyhovují horské potůčky s kamenitým dnem a čistou studenou vodou. Další velkou skupinou vodních živočichů jsou měkkýši. Do této skupiny patří plži a mlži. Mlži nemají hlavu a jejich tělo je uzavřeno dvěma lasturami, které jsou spojeny svaly. Plži mají zřetelně vyvinutou hlavu, na níž mají pár očí a pár tykadel. Mezi mlže patří například škeble rybniční, perlorodka říční. Perlorodky patří k našim velmi ohroženým mlžům. Jejich schopnost tvořit perly a znečištění vodních toků ji přivedlo na okraj vyhubení. Přirozená perla se tvoří 15 až 20 let. Mezi plže patří například bahenka živorodá, plovatka bahenní a okružák ploský. Živočichové kolem vod Kolem vod se setkáme s celou řadou živočichů, kteří jsou na vodním prostředí závislí. Kromě hmyzu, kterému je věnována samostatná kapitola, se kolem vod setkáme s vodním ptactvem, obojživelníky, plazy, ale také savci. Vodní ptactvo Mezi vodní ptactvo patří například kachna divoká. Samička má hnědé zabarvení, kdežto sameček je pestře vybarven. Pokud se jedná o skutečně divoké kachny (ne uměle vysazované), pak se s nimi setkáme nejspíše při večerním tahu. Dalším velmi rozšířeným ptákem je racek chechtavý. Má bílé tělo s černou hlavou a černými konci křídel a ocasu. Žije v koloniích. Je charakteristický hlasitým pokřikem. Mezi hojné ptáky patří labuť bílá. Je to náš nejtěžší vodní pták. V době hnízdění velmi tvrdě hájí své teritorium a mláďata. Někdy můžeme na obloze zahlédnou táhnoucí početná hejna velkých ptáků, která letí v organizovaném klínu, čímž si snižují odpor vzduchu. Jedná se o husy divoké. Dalším vodním ptákem jsou kormoráni. Jedná se většího ptáka s úzkými širokými křídly, který se mnohde přemnožil a je nebezpečným škůdcem na plůdkových rybnících. Podobným škůdcem je i volavka popelavá. Volavku za letu poznáme podle natažených nohou a esovitě prohnutého krku. Má charakteristická dlouhá černá pera podél hlavy. Mezi časté ptáky patří i lyska černá. Poznáme ji podle lysiny, která vychází od zobáku až na čelo mezi oči. Poměrně vzácným je ledňáček říční. Poznáme ho podle krásně svítivého modrého peří, na prsou je oranžový. Dlouhou dobu dokáže nehnutě pozorovat vodní hladinu ze svého stanoviště a najednou zmizí pod vodou, aby se po chvilce vynořil s malou rybkou. Na vodní hladině můžeme pozorovat také potápku roháče. Na její hlavě vyrůstají tmavá pera, která vytvářejí charakteristické rohy. Na lících má pera světlejší a tvoří na stranách hlavy jakési vějíře. Dalším vodním ptákem je čáp bílý. Ten se zdržuje zejména na vlhkých loukách a mokřadech. Často hnízdí na vysokých komínech. V rákosinách také zahlédneme malého rákosníka obecného, kolem horských potoků se můžeme setkat se skorcem vodním, který každou chvíli zmizí pod vodou, kde hledá potravu. Kolem vod se setkáme s celou řadou dalších kachen, potápek, slípek, ale i husou divokou. Mezi vodní ptáky patří také skupina, kterou zahlédneme jen obtížně, neboť žijí nočním životem. Jedná se o bukače velkého či kvakoše nočního. Početnou skupinu ptáků tvoří i dravci. Nejznámějším vodním dravcem je vzácný orlovec říční, luňáci, pochopové či motáci. Obojživelníci Třída obojživelníků nezbytně potřebuje ke svému rozmnožování vodu. Jejich počáteční vývojová fáze žije ve vodě, kde se vylíhne z vajíček, která nakladli dospělci, jejich dýchání zabezpečují žábry. Ty později, při proměně, zakrňují a zanikají. V druhé fázi života žijí obojživelníci na souši, převážně ve vlhkém prostředí, a do vody se vracejí v období páření. Zimní období přečkávají ve stavu zimní strnulosti, ve stavu, kdy se omezují životní pochody. Například tepová frekvence klesne asi na jeden puls za minutu. Mezi obojživelníky patří řád žab a řád mloků, který zahrnuje také čolky. Kolem vod se setkáme s žábami pravidelně každé jaro. Přichází se sem rozmnožovat. Z nakladených vajíček se později vylíhnou pulci a ti se pak přemění v žáby. Nejčastěji se setkáme s ropuchami, kuňkami a skokany. Sameček skokana zeleného se vyznačuje charakteristickým kulovitým rezonančním měchýřkem. Kůže velkých exemplářů je bradavičnatá, zelená se skvrnami tmavošedé až černé barvy s výrazným světlým středovým pruhem na zádech. Velmi podobný skokanu zelenému je skokan skřehotavý. Jeho kůže bývá hrubě bradavičnatá. Do čeledi mlokovití patří mloci a čolci. Po páření kladou vajíčka do vody, z nich se líhnou larvy bez končetin a mají vnější peříčkovité žábry. Nejprve se vyvíjejí přední a pak i zadní končetiny a plíce. Čolci se živí převážně komářími larvami, mloci také plži. Na našem území žije, až 20 cm velký, mlok skvrnitý. Jeho tělo má černou barvu s nepravidelnými žlutými skvrnami. Dále čolek velký (samička je velká až 18 cm), čolek obecný (10 cm) a čolek horský. Plazi S plazy se v okolí vod setkáme méně často. Mezi plazy patří například želva bahenní. Tento živočich je na našem území velmi vzácný, vyskytuje se ojediněle na jihu Moravy, kde žije v klidných a prohřátých vodách. Velkou skupinou plazů jsou ještěrky. S těmi se můžeme setkat na prosluněných kamenných plošinách, kde se vyhřívají na sluníčku. Nejčastějšími jsou ještěrka zelená a ještěrka obecná. Nepatří však do vodních živočichů. Podobně tomu je i se slepýšem křehkým. Další skupinou plazů jsou hadi. Z hadů se můžeme setkat se zmijí obecnou. Daleko pravděpodobněji se setkáme s užovkou obojkovou, vyjímečně s užovkou podplamatou. Užovka obojková je asi jeden metr dlouhý kovově šedý had, kterého nezaměnitelně poznáme podle žlutých měsíčků za hlavou, z každé strany po jednom. Může lovit i menší rybky. Savci Se savci se v okolí vod můžeme setkat také. Zpravidla se však přicházejí napít, případně zde hledají potravu. Mezi typicky naše vodní savce patří vydra říční, ondatra pižmová a hryzec vodní. Vydra říční žije na březích čistých potoků, kde se živí lovem ryb. Má hnědou hustou srst a mohutný ocas, který využívá při plavání. Na našem území žije pouze v několika lokalitách, kde nalézá ochranu a čisté prostředí. Ondatra pižmová je vodní hlodavec s hnědou srstí a tmavým dlouhým a tenkým ocasem. Může měřit až 40 cm. K nám byla dovezena na počátku 20.století ze Severní Ameriky jako kožešinové zvíře. Ondatry způsobují hrabáním děr do hrází rybníků a regulovaných řek mnohdy značné problémy. I další obyvatel okolí vod, hryzec vodní, je hlodavec. Jeho srst je také hnědá. Dorůstá délky okolo 20 cm. Také hryzec páchá značné škody na hrázích hrabáním nor. Na březích, ale i plovoucího na vodě, občas zahlédneme rejsce vodního. Jedná se o malého savce, který se svým tělem podobá myši. Má však nápadně protažený rypáček a má velmi drobná, černá očka.